Vážený soude! Obracím se na tebe jakožto na poslední instanci záchrany mé duše, které je v posledních měsících zavrženíhodným způsobem znemožňováno rozpomínání na ideje. Obracím se na tebe s mou žádostí o rozvod, s žádostí o rozvedení manželství. Do tohoto manželství jsem naivně vstoupil, když jsem se domníval, že v případě, že budu mít neustále na očích takřka dokonalý odlesk ideje krásy, totiž mou současnou ženu, pomůže to mé duši při návratu zpět do říše idejí po mé smrti. To jsem však ještě netušil, jaké nástrahy bude mít vozataj při krocení obou koní v tom momentě, co s mou ženou trávím více než malou chvíli svého volného času. Když jsem se se svou současnou ženou seznámil, vytrvale mi tvrdila, že ona je čistou formou bez látky, čistým uskutečněním, že ona je inkarnací Prvního nehybného hybatele do lidského těla, čemuž jsem já, hlupák, uvěřil. Žádostivá složka mé bídné duše totiž zcela převzala kontrolu nad celým vozem, a zatímco rozumová a vznětlivá složka duše byly zatlačeny do kouta, směřovala si to žádostivost vždy přímou cestou do Podsvětí.
Naštěstí, ó mocný soude, ve snu mi bylo samotnými Bohy napovězeno, že jsem klamán a že bude nejlepší toto manželství co nejdříve ukončit. Bylo to zrovna včera, kdy jsem se ocitl na voze taženém dvěma nebeskými koňmi, kteří upalovali směrem k nebeské bráně, jež se tyčila na horizontu. Poté, co jsme přijeli až k ní, zjevila se mi Diké, bohyně práva, a poskytla mi klíč k oné bráně. Projel jsem bránou a tam se mi zjevila celá pravda. Ve snu mi Bohyně vyložila, že mou manželku ve skutečnosti nezajímá filosofie, ale pouze má sbírka pivních zátek. Byl jsem tak ozářen pravým poznáním a byla mi odhalena falešnost smyslových poznatků. Proto ti zde nyní soude vyložím trojici argumentů, na základě kterých tvrdím, že by mé současné manželství mělo být rozvedeno.
Mocný soude, slyš první argument: Marně se po večerech se svou ženou snažím navázat kontakt, avšak ať činím, co činím, má žena nejeví zájem a raději v televizi sleduje Ordinaci v růžové zahradě. Nedávno jsem už z čirého zoufalství vytáhl můj nejskrytější trumf, který je mou osvědčenou zbraní při lovu sličných dívek. Přišel jsem do ložnice, kde má žena zrovna sledovala Kameňák II, s Kantovou Kritikou čistého rozumu v ruce. Schválně jsem ji nesl v rukou obálkou do předu, aby jméno knihy bylo vidět už při mém příchodu do pokoje. Po mém příchodu se však na mě žena podívala a zeširoka se začala „řehtat“ jednomu z vtipů lidového tvůrce Trošky. To však ještě ani zdaleka nebylo všechno! Úvodní ignoraci mistrova díla jsem s klidem přešel. Poté, co po pár minutách naběhla reklama, navrhl jsem své ženě, že bychom mohli začít řešit antinomie čistého rozumu. Zeptala se mě udiveně: „Cože?“. „No přeci Kantovi rozpory transcendentálních idejí,“ opáčil jsem. Stále na mě udiveně zírala a tak jsem jako první k analytickému rozboru navrhl hned tu první, tedy antinomii, zda-li je svět konečný, či nekonečný. „Kdy už konečně necháš těch nekonečných řečí o nesmyslech,“ odpověděla. Velevážený soude, takovéto pohrdání Kantem je jednoznačný důvod pro rozvedení mého manželství.
Co se však dělo dále, bylo ještě daleko horší. Když jsem z pokoje odcházel, zavadil jsem o sbírku pivních zátek a ty se rozsypaly na koberec. Má drahá na mě zakřičela: „To snad není možný, všude je plno prázdnýho prostoru, a ty se trefíš do těch zátek! Proč jsi nešel tudy, kolem stolu, tady je prostoru habaděj!“ Myslel jsem, že mě na místě raní! Prostor přeci není empirický pojem! Není to diskursivní, obecný pojem o vztazích věcí! „Všechny části prostoru přeci jsou najednou!,“ měl jsem sto chutí na ní zařvat. Neudělal jsem to však a při opakování si slova „prázdný prostor“, jež vyšlo z jejich úst, jsem raději zcela zanevřel na alternativní variantu v podobě diskuse o Descartových Principech filosofie.
Vážený soude, můj další argument, kterým chci opodstatnit svou žádost o rozvod, vychází z mých empirických pozorování. Žijeme v 21. století a díky objevu oxidačně-redukční reakce a vybudování chemické soustavy prvků zná periodickou tabulku prvků každý žák základní školy. Všichni už dávno víme, z čeho vznikají látky. A přesto mám pocit, že se má žena dopouští toho nejhoršího heretismu! Stále více se mě totiž zmocňuje pocit, že nepokrytě vyznává ideologii hylozoismu! Neustále vyhledává bazény a koupe se, miluje moře a plavání ve vodě obecně. Vždy, když jdeme na procházku do lesa, rozvalí se na palouku a říká: „No není ta země úžasná? Tak krásně měkká, neomezeně a nekonečně dokonalá….“ Miluje také vítr a vždy, když začne foukat, je jak pokropená živou vodou vysvěcenou samotným Akvinským! A v neposlední řadě, vážený soude, v neposlední řadě doslova miluje opékání buřtů z Lidlu, a to nad ohněm! Ano, nad ohněm! Nevím, jaké další důkazy bych snad ještě měl předložit pro dokázání jejího nepokrytého vyznávání ideologie hýlozoismu.
Vážený soude, dovol, abych přednesl i poslední avšak nejzávažnější argument, kvůli kterému bys měl toto manželství rozvést! Před pár týdny, jednoho zamračeného nedělního odpoledne, přisedl jsem si v intelektuálním zápalu ke své ženě a zeptal se jí na otázku, na kterouž odpověď z jejich úst mě zajímala už hodně dlouho. Vzhledem k citlivosti tématu jsem však dlouhé týdny sbíral odvahu k jejímu položení. Až se mi to nakonec onen den podařilo a já se jí zeptal, jaké zastává stanovisko k problematice univerzálií. „Tak jak to tedy miláčku cítíš, jsi nominalistka, realistka, či snad konceptualistka?,“ zeptal jsem se jí. Odpovědí jsem však byl zcela šokován. Odpověděla, milý soude, následovně: „A není to pro Boha Jedno?“ „Nejsou všechny tyhle věci zkrátka Jedno, úplně Jedno?“ Tentokrát už mě skutečně ranilo a byl jsem s mozkovou příhodou převezen do nemocnice. Z tohoto šoku jsem se vzpamatovával ještě celý týden. Je tedy zřejmé, že toto manželství mě přímo ohrožuje i na mém zdraví. Ó milý soude, jaká ohavná duševní dispozice musela postihnout mou manželku, aby se zaprodala víře v Jedno a zřejmě tak i ke všemu ostatnímu, co s ní souvisí. Vždyť už v 19. století byly eleatské aporie vysvětleny za pomocí infinitezimálních výpočtů! Upoután na nemocniční lůžko jsem dlouhé hodiny zvažoval, zda manželce napíši textovou zprávu s dotazem, zda uznává alespoň pluralistické námitky týkající se vznikání a pohybu, nakonec jsem ale tento návrh s ohledem na mé, již chatrné zdraví zavrhl.
Milý soude, vylíčil jsem zde tedy velice závažné argumenty, proč by mé manželství mělo být rozvedeno. Pokud soud nepřesvědčí tato fakta, pak už nevím, co jiného mě zachrání ze spárů neměnného, nezanikajícího, nevznikajícího a krásně do tvaru koule zaobleného Jedna! Měli bychom si však položit otázku, co se stane v případě, že mé žádosti o rozvod nebude vyhověno. Je docela možné, že mi nezbude nic jiného, než zcela rezignovat a rozšířit tak řady stoupenců pyrrhonismu, a to v rámci ohledu na mé zdraví. Prosím proto soud, ať rozhodne v zájmu Dobra celé obce.